1984: GRAFICKÝ ROMÁN
Velký bratr tě sleduje! Ne, vážně nemám na mysli tu prostoduchou reality show, ale vracím se ke kořenům tohoto hesla. Georgi Orwellovi se již v roce 1949 podařilo vydat veleúspěšný román 1984, který je jedním z nejzásadnějších děl minulého století a bohužel je i v dnešní době, v některých případech, až příliš aktuální.
Jelikož již uběhlo 70 let od smrti George Orwella, neváhali nakladatelé a novodobí autoři jeho díla adaptovat a směle vydávat. V našich končinách chvíli po sobě vyšly dokonce dvě adaptace výše jmenovaného románu, jedna francouzská a druhá, světe div se, česká. Měl jsem možnost je v rychlosti porovnat a musím subjektivně konstatovat, že ta od Matyáše Namaie je prostě lepší, což jen dokazuje, že pro kvalitní věci nemusíme za hranice. Kniha vyšla v tvrdých deskách s přebalem a ve dvou jazykových mutacích, v češtině a v angličtině. je rozdělena do několika částí, které se dále dělí do jednotlivých kapitol.
Vítejte v Oceánii, v nej super zemi na světě, kde se o veškeré své radosti i strasti můžete podělit s každým. No můžete, ať chcete, nebo nechcete, s někým se o to dělíte a nic jiného vám nezbývá. Oceánie je, na rozdíl od nynějšího reálného zeměpisného celku, situována kdesi na úroveň Mexika. Odložme však už mapy a globusy a podívejme se na příběh Winstona Smitha, který má to "štěstí" a má ve svém bytě malý výklenek, kde je nemožné jej vidět skrze televizi, kterou dle libosti může ovládat tzv. ideopolicie. Winstona nenapadne nic lepšího, než si psát deník, což je mimochodem zakázané, jako vlastně téměř vše. Každodenní davové až fanatické opovrhování jiné ideologie nazývané dvě minuty nenávisti v něm však již něco zlomí a do svého deníku napíše něco, co již nelze vzít zpět. Pryč s Velkým bratrem, což je počátek jeho, dalo by se říct, prozření. Mimochodem pracuje na ministerstvu pravdy, kde vyrábí padělky, jak ironické.
Válka mezi Oceánií a Eurasii, fanatizování malých dětí, kterých se následně již bojí i vlastní rodiče, všudypřítomné sledování a policie, čokoláda na příděl, nahrazování slov, předělávání filmů, novin a dalšího ve prospěch diktatury Velkého bratra i mizení lidí a jejich naproste vymazání z historie a všech záznamů. Dokonce je zakázáno mít potěšení ze sexu, takže všechny moje i Petrovy ženy by mohly být naprosto v klidu. Je zde asi zbytečné vše vyjmenovávat, ale spousta lidí by si měla uvědomovat, s čím se reálně mohou někteří potýkat a my bychom si měli vážit to, co zatím máme a co zatím můžeme. Toho slova "zatím" se neděste, člověk však ale nikdy neví, že? Je tam však dostatek ginu, takže já bych byl spokojený. Může to celé vůbec skončit dobře? No, asi jak pro koho.
Orwellova vize budoucnosti pro mnohé mohla být děsivá, bohužel však byl inspirován realitou, která se někde ani po více než 70 letech v mnoha ohledech neliší, ba naopak princip sledování se v určitých oblastech aplikuje celosvětově, ale do toho nechci zabřehávat, nebo si na mě, myšleno s lehkou nadsázkou, Zuckerberg a spol. došlápnou. Je dobře, že vznikají i komiksové adaptace těchto starších románů, jelikož se aspoň dostanou takováto zásadní díla i mezi mladší generaci, která má mnohdy problém sáhnout "pouze" ke psané knize, ale dává přednost komiksu. Namai skvěle vystihl zásadní momenty románu do kreslené formy a neochudil čtenáře o nic.
Jedná se sice o jeden z těch ukecanějších komiksů, kde, mimo občas velmi rozsáhlých bublin, jsou i celé stránky textu, ale čtenář alespoň o nic nepřichází. Musím však rozhodně pochválit zpracování celé knihy i samotnou černobílou kresbu, která je doplněna o prvky červené. Matyáš Namai si s tím opravdu pohrál a výsledek stojí za to. Znát dílo 1984 je téměř povinnost a komiks rozhodně doporučuji jednak těm, kteří vůbec neví, o co se jedná, ale i těm, kteří znají původní román, ať už pro srovnání nebo pro pěknou grafickou vizualizaci děje. Určitě brzy sáhnu i po dalších obdobných adaptacích, kterých vychází poslední dobou čím dál více.
Filip
Sledovat nás můžete na našem facebooku