AKIRA 3

Na třetího Akiru jsem se opravdu těšil a nejen proto, že konec předchozí knihy přinesl spoustu otázek. Ta nejzásadnější se samozřejmě týká osudu našich hrdinů, a já už se nemůžu dočkat, jak se bude tahle japonská akční jízda vyvíjet.

Zpracování komiksu je opět velmi specifické, protože nakladatelství Crew se muselo držet japonského originálu. Takže tady máme skoro dvěstědevadesátistránkovou knihu v měkké vazbě s přebalem a několika úvodními stranami v barvě, většina komiksu už je pak, jak to u mangy bývá, černobílá. Já jsem si na tohle provedení zvykl, nebo ještě lépe řečeno, oblíbil si ho, protože Akira je opravdu jedinečný počin a vidím za jejím vydáním spoustu zdánlivě "zbytečné" práce navíc. To by ale ke zpracování mohlo stačit a pojďme se raději podívat, kam se posunul tenhle postapo-kyberpunk příběh.

V úvodu opět najdete praktický popis událostí z předchozích komiksů, který se vám bude určitě hodit, protože od vydání druhého dílu uteklo už pěkných pár měsíců. A začínáme samozřejmě přesně tam, kde jsme minule skončili. Kaneda nese Akiru na zádech a společně s Keiem hledají úkryt. Možná se vám to takhle zprostředkovaně bude zdát jako pořádné klišé, ale o Akiru brzy přijdou, čímž se zároveň rozjíždí další zběsilý akční kolotoč. A to má na chlapce s číslem 28 spadeno ještě Nezu, plukovník a samozřejmě i paní Mijako. V úvodu jsem měl strach, aby se příběh nestal spíše groteskním a z Akiry jakási loutka, kterou si budou postupně všichni přehazovat jako horký brambor ve stylu: Nezu hledá Akiru, Nezua honí armádní vzbouřenci. Opak je ale pravdou, honičky a akce v ulicích Neo-Tokia mají spád a tempo je místy tak zběsilé, že otáčím stránku za stránkou a zapomínám si užívat tu atmosférickou a detailní kresbu, která se podle mě v moderní manze zas tak často nevidí.

V podstatě na každém panelu někdo běží, ujíždí v autě, nebo ještě lépe v tanku. Zapomeňte na nějaké konverzační drama, tady se všechno odehrává ve zběsilém pohybu a s bortícími se zdmi za zády. Ani jsem se nenadál a už jsem otáčel poslední stránky, tempo vyprávění je totiž opravdu brutální, stejně jako v předchozích dvou knihách. Závěr je potom natolik epický, že bych se ani nedivil, kdyby tady celý příběh skončil. Musím pochválit i vykreslení jednotlivých charakterů, chvíli mi trvalo si k nim najít cestu, ale právě u třetí knihy se všechno zlomilo. Na druhou stranu teď bohužel nevím, jestli mi to vůbec k něčemu bylo a jsem hodně napjatý, kam se bude celý příběh odvíjet v dalších knihách. Mimochodem, vypadá to, že frekvence vydávání jednotlivých dílů se zkracuje a čtyřky se v českém vydání dočkáme ještě letos, respektive jen malou chvíli po tom, co vyjde tenhle článek.

Asi se budu opakovat, ale nejsem žádný velký fanoušek mangy a v tomhle japonském komiksovém sub-žánru si dost vybírám. To, co se nepodařilo aktuálnímu Zabijákovi démonů, nakonec dokázala letitá Zpráva pro Adolfa a nebo právě Akira.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku