AZIMUT - KNIHA DRUHÁ

Konec loňského roku byl, co se týče nových komiksů, opravdu našlapaný a objevilo se tu pár opravdu krásných kousků. Mezi ně můžeme rozhodně zařadit i velmi oceňovaný Azimut, který se kvůli silné konkurenci jen těsně neprobohoval do naší Železné šestky. Druhý díl se na český trh dostává s menším odstupem, takže mi nezbývá nic jiného, než si dát znova jedničku, která se mi už stačila vykouřit z hlavy. :)

Opět tady máme velkoformátovou knihu v lesklých pevných deskách bez přebalu. Na první pohled mě zarazilo, že je kniha o dost užší (112 stran), než první díl (152 stran) a samozřejmě to vynikne i v knihově, kde budete mít komiksy vedle sebe. Doufám, že těch čtyřicet stránek (jeden svazek) doženeme někde jinde. Opět ale musím vyzdvihnout nádherný vizuál, kterým se pyšní už samotná obálka knihy. Kresbu jsem chválil už u první knihy, tady vše zůstává při starém, Jean-Baptiste Andréae odvádí skvělou práci a opět se mu daří vykreslit pestrý, ale přitom melancholický a trochu trhlý svět.

Kde jsme to minule skončili? A jooo, chystá se svatba s Baba Músirem. No, ještěže jsem si tu první knihu přečetl znovu, protože to obrovské množství více či méně důležitých postav je po delší době trochu matoucí. Ale zpátky k přípravám na svatbu. Těžko říct, jestli má Manipu zaječí úmysly a nebo už na nějaký plán útěku rezignovala a spoléhá se na pomoc nešťastně zamilovaného Evžena.

Děj se posouvá závratnou rychlostí, skoro mi až přišlo, že se některým událostem nevěnuje tolik pozornosti, kolik by si zasloužily a to jen proto, abychom se mohli věnovat všemu, co bylo nakousnuto. A nebo v tom horším případě nakousnout něco dalšího.

Tyhle dva svazky utečou strašně rychle a můj celkový dojem je nakonec spíš váhavý. Velkolepé objevování fantaskního světa, kterému se naplno věnovala první kniha, je za námi. Příběh se už samozřejmě naplno rozjel, na druhou stranu to neznamená, že bychom nepotkali žádné další zajímavé postavy a třeba i obří drako-hady. Osobně jsem čekal větší důraz na zápletku okolo Evžena a Manipu a zároveň bych rád detailněji sledoval vývoj jejich komplikovaného vztahu. Wilfrid Lupano má ale se světem Azimutu jiné, velkolepější plány, chce nám ukázat co nejvíce nápadů, prapodivných událostí i postav. Při každém otáčení stránky vás na té následující může čekat v podstatě cokoli a na tento způsob vyprávění je potřeba se naladit. Což se mi naštěstí podařilo a tak jsem si tohle velké, i když ne úplně uspokojivé finále užil.

Druhý díl Azimutu se těžko hodnotí samostatně ale i přesto jsem se rozhodl mu udělit čtyři žehličky, s odřenou teflonovou vrstvou. Tenhle příběh z krásného a originálního světa plného nejrůznějších bizarností by si určitě zasloužil údernější závěr, ale pokud obě knihy bereme jako celek, máme tady opravdu krásné a epické fantasy dobrodružství. A jedno doporučení na konec, pokud budete mít možnost, přečtěte si obě knihy najednou s co nejmenší prodlevou.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku