BATMAN: DVOJNÍK

Ve světě se dějí nejrůznější zvěrstva vedené jednou osobou, že občas možná doufáme, že se jedná o ďábelské dvojče původního, dozajista hodného, originálu, který je někde vězněn například rakouským sklepmistrem a nevědomky a neprávem je jím opovrhováno. Bohužel realita bývá většinou jednodušší a onen originál je vlastně tím zlounem. Batmana to však doopravdy potká. Tedy ne, že by byl vězněn v rakouském sklepě, ale bude se potýkat se svým dvojníkem, který má tak trochu drsnější manýry.

Kniha Batman: Dvojník vyšla již jako sedmá v pořadí v edici DC Black Label, která je typická svým zaměřením na starší čtenáře. Po Hellblazerovi, Wonder Woman a Harleen, kteří se dočkali po jedné knize, se jedná o čtvrtou knihu zaměřenou na oblíbeného netopýra, ale není divu, když je jedním z nejoblíbenějších hrdinů vůbec. Vyšla samozřejmě opět v pevné vazbě s přebalem a velikostí se řadí mezi ty menší, které v edici vyšly. O scénář se postaral Američan Mattson Tomlin, pro kterého je to v Česku premiéra a kresbou jeho dílo doplnil Ital Andrea Sorrentino, kterému u nás vyšlo pár komiksů povětšinou od Marvelu.

Hned po otevření knihy na vás vykoukne krásná kresba, která, jak jsem během čtení zjistil, dokáže skvěle vtáhnout do děje a umocnit tak zážitek z celého příběhu. Ale pojďme na začátek, kdy se polomrtvý Batman dostal k doktorce Leslie Thompkinsové, které se tak poštěstilo dozvědět se jeho pravou totožnost. Rozhodla se ho však nikomu neprásknout a pomohla mu, ale pod podmínkou, že k ní bude chodit na psychoterapie. Bruce, s poměrně dlouhým seznamem svých psychických nemocí, vysvětluje, proč dělá, co dělá. Mezitím detektivka Wongová vyšetřuje Batmanovo řádění, o které se podezřele zajímá i miliardová společnost v čele s jedním hajzlíkem, který má lehce labilního syna. Nejedná se o společnost Agrofert, jak by se mohlo zdát, ale o Wesker. Došlo totiž k trojnásobné vraždě, za kterou je dle všeho zodpovědný Batman. Jak už ale samotný název knihy nápovídá, vrahem bude zřejmě dvojník. Jenže vysvětlete to policii. Máme tady tedy hned dvojí pátrání, jedno Batmanovo po dvojníkovi a druhé po Batmanovi policií v čele s Wongovou. Ne nadarmo je DC Detective Comics, co?

Oproti ostatním knihám z Black Labelu je tady podstatně méně krve, když tedy pominu jednu velkou kaluž této rudé tělní tekutiny, ale o tom to přece není. Noirová atmosféra z toho přímo čiší. Covid necovid, Wongovou nic nezastaví a ochutná netopýra, tedy lehce jinak, než tomu bylo ve Wu-Chanu. Samozřejmě to vše enormně vyeskaluje, vražd přibývá, dojde na zlomení pár srdcí i noh. Celkově se děj točí kolem pár postav a jak nakonec zjistíme, jedna z těch vedlejších má skvělý motiv i příležitost k tomu si hrát na "drsnějšího" Batmana. Děj je uzavřený, ale krásně nám ukazuje, že i když zdánlivě nějakou prekérní situaci vyřešíme, následky mohou zůstat už trvalé a budou vás provádět klidně po zbytek života.

Zatím vše, co v této edici vyšlo, bylo parádní a pro mě subjektivně se jedná o nejlepší DC komiksy poslední doby a vždy po dočtení poslední knihy se těším na další. U Dvojníka tomu nebylo jinak. Zaujala mě učebnicová kresba i poutavý scénář. Příběh by si díky svému celkovému stylu zasloužil zfilmovat jedna ku jedné, bez větších úprav. Jen možná na kvalitě některých dialogů a pár slepých místech by se dalo zapracovat. Je ale až s podivem, kolika různými způsoby lze jedna postava uchopit, což dokazuje i Tomlin a jeho pojetí netopýřího muže, které mě bavilo úplně jinak, než ostatní batmanovky. Ale hlavně ta kresba je famózní, vím, že se opakuju, ale Sorrentino by měl Batmana kreslit častěji.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku