BATMAN MIKEA MIGNOLY

Pravidelná dávka Batmana v nepravidelném intervalu je tady. Tentokrát se to primárně točí, jak již název napovídá, kolem Mikea Mignoly, který jakožto hlavní autor zanechal na knize nejzásadnější stopu.

Hlavním tahákem je jednoznačně příběh s názvem Zkáza, jež postihla Gotham, který u nás však již jednou vyšel v rámci série DC komiksový komplet i včetně bonusu v podobě povídky Plynárna. Mimo to jsou v "crewním" vydání ještě další dvě povídky s názvy Svatyně a Gotham ve světle plynových lamp. U prvních dvou zmiňovaných se Mignola postaral o scénář a u těch zbylých o kresbu. Kniha nyní vyšla v rámci edice Legendy DC, jako druhá po Millerově Návratu Temného rytíře.

V titulním příběhu nás Mignola společně s Richardem Pacem a Troyem Nixeyem zavede zpět v čase o téměř sto let. Bruce Wayne se po dvaceti letech brázdění Antarktidou vrací do svého rodného Gothamu, čímž započne až hororový sled událostí. Dočkáme se starých známých kladných i záporných postav uvedeném v lehkém retro stylu, z nichž některé jsou důležitější, jiné zase spíš trochu do počtu. Mě především zaujal Mignolův pohled na origin jednotlivých postav, který je lehce odlišný a originálnější, než jsme zvyklí. Nicméně všechny zúčastněné, ať už se zděšením nebo se zalíbením, čeká až apokalyptický pohled na známou metropoli. S ještě větším zděšením však budou zřejmě ženy koukat na bývalého fešáka Bruce Wayna, který mírně a nedobrovolně změnil vizáž. Nicméně on není jediným, kterého čeká poněkud nelichotivý konec. I pro mě byl konec lehce zklamáním, ale možná spíše proto, že celkový průběh měl celkem vysoko nastavenou laťku.

Druhý příběh z knihy čerpá inspiraci v Jacku Rozparovači, který se dle všeho přesunul vraždit z Londýna kam jinam než do Gothamu. Podezřelým pro úžasný policejní sbor nebude samozřejmě nikdo jiný, než samotný Bruce Wayne. Nezbývá mu nic jiného, než přijít na pravého vraha z cely Arkhamského ústavu. Krátké, ale poměrně ukecané. Chvílemi zbytečné, až archaicky vyznívající dialogy nás sice uvedly do konce 19. století, ale nic moc nám nedaly. Námět to byl však zajímavý, jen si myslím, že se z toho dalo vymlátit více.

Povídku Plynárna ani nemá cenu komentovat, jelikož skončila dříve, než začala. Kdežto poslední povídka Svatyně, ta má říz. Je sice taktéž dosti krátká, ale za to poměrně výživná. Námětem i kresbou vcelku připomíná všem známého Mignolova pekelného a parohatého hošíka. Prim však samozřejmě hraje již zmiňovaný první a zároveň nejdelší příběh, který se více než povedl. Ze zbylých třech mám pocit, že jsou zde spíše jen pro zajímavost.

Už dopředu bylo jasné, že spojení Temného rytíře s temným Mignolovým stylem bude fungovat na jedničku. A světe div se, vážně tomu tak je. Jeho nezaměnitelný rukopis z toho jen čiší. Inspirace v Lovecraftově světě sedla Mikeovi jako prdel na hrnec. Je vidět, že u psaní či kreslení tajemných a hororových příběhů je ve svém živlu a jednoznačně si to užívá přinejmenším stejně jako já, prostý čtenář. Historické období Batmanovským příběhům vyloženě sedlo.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku