FOTOGRAF Z MAUTHAUSENU

Téma druhé světové války je věčné, velmi široké a neustále propírané. Je však dobře si to alespoň občas připomenout, ať už obecnou formou, nebo příběhem konstruovaným na jednu konkrétní postavu, ať už smyšlenou, nebo skutečnou.

Jeden příběh inspirovaný skutečnostmi se mi zrovna dostal do rukou. Jak již název Fotograf z Mauthausenu napovídá, hlavním protagonistou bude zřejmě nějaký fotograf a děj se bude odehrávat v koncentračním táboře. Kniha je pěkně zpracovaná v solidním formátu a pevných deskách, ze kterých na nás vyděšeně kouká hlavní hrdina s foťákem v ruce. Kniha je čistě španělského původu a o scénář se postaral Rubio Salva a o kresbu Pedro Colombo, kterým v našich končinách do teď nic jiného nevyšlo. O to víc jsem zvědavý, jak se s komiksem a zároveň s depresivním příběhem popasovali.

Ještě před samotným začátkem pro nás autoři nachystali slovníček použitých cizích pojmů a zkratek, který se zajisté bude hodit a krátkou předmluvu scenáristy. První stránky planou nadějí a romantikou, kdy fotograf Francisco Boix neoblomným způsobem flirtuje s náhodnou kolemdoucí. Ani se však nenadějeme a střih a jsme v koncentráku. Následuje úvod do Mauthausenu s vcelku všeříkajícími doprovodnými obrázky, které se dokáží vrýt do paměti. Celé je to vyprávěno z první osoby čísla 5185, tedy fotografa Francisca, který začal jako fachman v žulovém dole, kde neustále někdo končil svůj životní příběh, čímž byl tenhle tábor známý. Osvětim plyn, Mauthausen práce. Jako vedlejšák překládal pokyny a nadávky od dozorců směrem k ostatním španělským robotníkům a mnohdy se mu je podařilo i zachránit, alespoň dočasně. Svým jednáním i politickým přesvědčením se mu podařilo dostat mezi prominentní španělské vězně, kteří byli do jisté míry zvýhodňováni a snažili se pomáhat dalším krajanům. Díky tomu se mu podařilo získat práci jakožto fotograf na identifikačním oddělení.

Zde se tvořily fotky příchozích vězňů, profilovky SSáků, ale také lživé propagandistické fotky do časopisů. Netrvalo dlouho a Francisco zjistil, že probíhalo focení i "odchozích" vězňů, tedy jejich mrtvých a naaranžovaných těl. Samozřejmě vše probíhalo v tajnosti pod dohledem nácka Rickena, který měl pro takové fotky eminentní slabost. Francisca nenapadlo nic lepšího, než se to pokusit dostat ven a poukázat na zvěrstva páchané v táboře. Opět "povýšil" na dvorního fotografa a přicmrndávače již zmiňovanému Rickenovi a šlo se na věc.

Jedna morbidní fotka za druhou, většině by to asi způsobilo doživotní noční můry. Francisco díky tomu znal každý kout tábora a všechny varianty, jak zde umřít. Čekala ho však ještě horší a nebezpečnější práce. Získal si sice důvěru nácka, ale teď potřeboval ty zvěrstva dostat na povrch a do povědomí veřejnosti. Nejednou měl namále. Zda se to mu to podařilo, jak vlastně dopadl, a zda to celé mělo vůbec smysl, si nechám pro sebe. Nicméně popis života a praktik v Mauthausenu byl zvládnutý poměrně solidně. Taktéž popisovaná beznaděj dodávala příběhu atmosféru a pěkně je poukázáno na fakt, že ti, kteří si to nezažili, to nikdy nepochopí.

Někde jsem četl názor, že podobná díla by měly být součástí povinné četby na základní škole a já nemůžu jinak než souhlasit. V knize je kus historie a nikdo by neměl zapomínat, co se zde dříve dělo. Minimálně jako odstrašující případ pro všechny budoucí generace by to fungovat mohlo. Převedení skutečných událostí, které nejsou úplně pozitivními, mají hloubku a pro vizuální představení všeho dění, včetně těch hrůz, je pro procítění při čtení komiksové zpracování ideální. Je to i dostupnější možnost pro ne úplně zapálené čtenáře, jak jim předat zajímavé příběhy, které mají základ v nehezkých historických momentech. Za mě tedy palec nahoru a zároveň na tenhle zážitek jen tak nezapomenu.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku