HELLBLAZER: VZLETY A PÁDY

Temná duše, ironické narážky, alkoholem nasáklý, obklopen démony a typická cigaretka v ruce, řeč není o našem dosluhujícím prezidentovi, ale o detektivovi jménem John Constantine. Ale jisté podobnosti by tam byly, že? Ale nebuďme povrchní, alkohol nás zrovna dneska čeká téměř všechny.

Edice Black Label byla zatím nabitá samými peckami, které si neberou servítky. Když jsem se dozvěděl, že dalším v pořadí je Hellblazer, radostí jsem zachrochtal. Postava Johna Constantina se ideálně hodí do této edice primárně určené dospělému čtenáři. Okultnímu vyšetřovateli prozatím nebylo v našich končinách dáno příliš prostoru. Po Ennisově a Azzarellově komiksech je to jeho teprve sedmá samostatná kniha, což je alespoň pro mě udivující, neboť mám pocit, že hororově laděné komiksy jsou čím dál více v kurzu.

Kniha vyšla ve velkém formátu v pevných deskách s přebalem a zaujme už svou povedenou obálkou. Scénář dostal na starosti Tom Taylor, kterého jsem do teď bohužel vůbec neznal. U kresby to je však jiná, chopil se ji Darick Robertson, který již kreslil například Bandu, Furyho a především sérii Transmetropolitan. S barvami mu pomohl Diego Rodriguez. Na první pohled kniha působí bezchybně, snad to není jen první dojem.

John nebrečí, ani při porodu, ani při vlastním porodu, jak se dozvídáme hned z prvních stran. Dětství neměl jednoduché. Matka mu zemřela a otec byl kretén fandící Liverpoolu, no nezávidím mu. Už od mládí kouřil, vyvolával démony a přinášel kolem sebe smůlu, ale všechno zlé je pro něco dobré, nebo ne? Z jeho podělaného dětství se brzy přesouváme do současnosti. Z nebe prší peníze, tedy jen pomyslně, zřítí se totiž jakoby odnikud jeden zbohatlík a stylově se napíchne na špici kostela. To zní jako práce pro Power Rangers! Ti však bohužel nejsou v dosahu, tak bude muset stačit John Constantine. Dějí se samé podivné věci, za kterými, jak to tak vypadá, stojí malý klučina, který kvůli Johnovi před mnoha lety nedopatřením zemřel a posedl jej, opět kvůli Johnovi, démon. Nyní kvůli tomu nemá problém jen náš cigaretový hrdina, ale i samotný Lucifer, který prvně jmenovaného požádá o pomoc s navrácením křídel. Následuje pár výhružek, mrtvol, vytrhaných orgánů z těla a nechutných polibků, ze kterých by si chtěl papež vyrvat oči z důlků.

Název podtitulu Vzlety a pády není jen tak, především pádů, ať už skutečných, nebo pomyslných, je v knize spoustu. Jak se ale říká, i pád na držku je pohyb dopředu. Samotný příběh není sice nijak kulervoucí, ale rychle graduje, s ničím se nepárá a rozhodně ani nenudí. Kresbě nemám co vytknout. Ideálně se tento styl hodí k tématu komiksu. Efektně jsou vyobrazeny morbidní scény, při kterých jsou již slova zbytečná. Nevybíravá mluva je přítomna téměř na každé stránce, o všudypřítomné krvi ani nemluvě, takže to není nic pro citlivky. Děj je samozřejmě špikován úsměvnými prupovídkami, které jsou někdy až na hraně, což je však moc dobře a plně mi to vyhovuje. Jedná se opět o ucelený a uzavřený příběh, pro jehož čtení nepotřebujete žádnou předchozí znalost postavy Johna Constantina. Edice Black Label zatím celkem válí a už teď se nemůžu dočkat, co vyjde jako další.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku