KRÁLOVSKÁ KREV: POMSTA A VYKOUPENÍ

Alejandro Jodorowsky patří mezi uznávané legendy evropského komiksu a aktuálně se dost vzpomíná na jeho připravovanou a později zrušenou filmovou adaptaci Duny. Zanedlouho se totiž dočkáme nového zpracování, které si vzal pod svá křídla Denis Villeneuve, což by mohlo být zárukou kvalitní sci-fi podívané. Ale zpátky k tématu. Komiks Královská krev byl trochu mimo můj hledáček a nakonec jsem se k němu dostal spíš náhodou, chvíli si poležel v knihovně, abych ho pak během večera zhltnul jedním dechem. Následovalo nadšení z příběhu protkaného zradou, nelítostnou brutalitou a několika milostnými trojúhelníky. Jodorowskeho pohled na lidské touhy a sexualitu je velice originální a dostává se až za hranice představivosti běžného ostravského kluka, jako jsem já. Proto jsem se těšil na pokračování.

Kniha je opět zpracována na jedničku, velký formát a lesklé pevné desky bez přebalu. Ilustrací se samozřejmě znovu ujal Dongzi Liu a stejně jako u první knihy musím ocenit perfektní práci s barvami. Většina panelů má podle mě dostatečnou uměleckou hodnotu na to, abych si je zarámoval a pověsil někde doma... Nebo alespoň na chatě. :) Celková atmosféra komiksu pak právě i díky kresbě neuvěřitelně graduje, ale to už trochu předbíhám.

Král Alvar i po všech těch útrapách nenašel v životě klid a neustále dychtí po boji. Jeho syn mu žádnou velkou radost nedělá a to hlavně kvůli postižení, které mu znemožňuje nastoupit do bitev po Alvarově boku. Nakonec se ale s sousedním králem Honimem dokáží udobřit. Podmínkou pro mír je bohužel svatba jejich potomků. Honimova dcera je bojovnice, které se mečem ani pěstmi nevyrovná jediný muž, kdežto Alvarův syn je vášnivý chovatel kanárků.

Všechno spěje k nezdaru a přestože má král Alvar záložní plán, na pozadí se začínají připravovat spiknutí a spiknutí proti spiknutím, prostě to, co jsem si tak vychutnával už v první knize. Když jsem se Filipovi snažil Svatokrádežnou svatbu (tak se jmenuje první kniha) nějak popsat, mluvil jsem o "Hře o trůny na steroidech" a tady to podle mě platí dvojnásob. Celý příběh začne opět gradovat, rány pod pás střídá mezidruhový sex a dokonce i láska. Ovšem všeho moc škodí a kde jsou vlkodlaci, nemusí být přeci hned upíři?

Je škoda, že místo bližšího poznávání postav musím sledovat pro mě dost nezáživné výpady netopýřích démonů. Nevím proč se autor rozhodl jít zrovna touto cestou, ale bohužel mi to do toho spletitého příběhu vůbec nesedlo. Sblížení Velkokněžny Rany a Vaala je až trestuhodně upozaděno a takovýchto náznaků zajímavých zápletek, kterým nebyl dán dostatečný prostor, je tu více. Škoda. Závěr knihy a celého příběhu je naštěstí dostatečně důstojný na to, aby mi v ústech nezbyla nahořklá pachuť.

Pokud bych měl hodnotit obě knihy jako celek, ze tří čtvrtin se jedná o čtivou a poutavou ságu. A určitě se k ní rád vrátím. Příběh krále Alvara je nádherně nakreslený, plný nečekaných zvratů, intrik, násilí, sexu... Druhá kniha bohužel místy pokulhává svou snahou naroubovat do příběhu tolikrát omílaný souboj krvelačných upírů s vlkodlaky. Ale i tady platí známé rčení: "Konec dobrý, pole sílí" nebo tak nějak.

Petr

Už jste viděli náš Instagram? Já si myslím, že spíš ne :)