MODRÁ CREW 26: EKHÖ - ZRCADLOVÝ SVĚT (9 -10)

Edice Modrá Crew na našem webu aktuálně frčí, nedávno jsme tady měli prvního Transportéra a dneska se velkým obloukem vracíme k oblíbené sérii Ekhö. Pátá kniha ze série už vlastně dost přerůstá formát Modré Crwe, ale vydavatel zkrátka nic nezmůže, když nám autoři servírují další a další pokračování.

Vzhledem k tomu, že se jedná o cca desátou publikaci z téhle edice, o které u nás píšeme, tak dnes už opravdu jen ve zkratce. Měkká vazba, sto čtyři stran a cenovka nějakých +200 korun na e-shopech. A možná i právě proto, že už se jedná o pátou knihu ze série Ekhö, bylo od nakladatele, tenkrát před lety, rozumné ji zasadit do edice Modré Crwe, i díky velmi příznivé cenovce. Ale pojďme se už pomalu přenést do země nezemě zvané Ekhö.

Už jsme tady měli alternativní New York, Paříž, Barcelonu nebo třeba Londýn. Zkrátka samé slavné metropole. Tentokrát se pro změnu vydáme do Nairobi a Pekingu. Především u druhého jmenovaného se už velmi těším na téma porušování lidských práv, kterému se sexy femme fatale Mravena Draapulová jistě bude věnovat. :) Hned v úvodu Afrického příběhu vidím, že se autoři snaží přijít s něčím novým, aby se neustále neopakovala podobná zápletka, to jim ale bohužel moc dlouho nevydrží. Do Mraveny se opět vtělí oběť vraždy a může tak skrz ní popsat poslední chvíle před svým skonem. To nám nastolí jakýsi detektivní příběh odehrávající se mezi liánami, opicemi a možná přijde i Tarzan…

Trochu mi připadá, že autoři neví, jak dále naložit se zvláštním vztahem mezi Mravenou a Jurijem. Nečekám, že by se měl za každou cenu někam vyvíjet, ale už v minulé knize byl Jurij dost upozaděn. Ze strany Mraveny se pak jedná skoro o nějakou formu ghostingu a tahle slepá ulička se bohužel táhne už příliš moc. Na detektivku je zápletka příliš slabá a na komedii je tady zase málo humoru. U prvních tří knih jsem si objevování zdejšího světa i chemii mezi hlavními protagonisty užíval, u čtvrté knihy jsem akceptoval mírnou stagnaci, ale u příběhu s pelichajícími prikóny už tak smířlivý nebudu.

Neptejte se mě proč, ale přesouváme se do šanghajského divadla Zlatý drak, kde Mravena a Jurij sledují vystoupení zdejší artisty v neuvěřitelných gymnastických pózách. Ok, tak nejspíš to bude hlavně proto, že by některé z nich chtěla Mravena dostat pod křídla umělecké agentury, kterou zastupuje. Motivaci tedy naši hrdinové mají veškerou žádnou a my už opět čekáme na to, jaký zvrat ve zdejším čínském prostředí nastane. Tentokrát se nejedná o žádné vyšetřování, ale plavbu, kterou doprovází akční honička s pandami, žárlivé scény a také poměrně aktuální, celkem povedená poznámka o rouškách při míjení Wu-chanu. Všechno to směřuje ke konci, který mi rozhodně nepřišel jako ideální cliffhanger na další pokračování. Možná už z textu dost pociťujete mou stagnaci, protože já jsem se bohužel opět nedočkal ničeho uspokojivého.

Po deváté, po desáté... Stále stejné, akorát horší, tak takhle by se podle mě daly označit nejnovější lapálie Mraveny Draapulové. Kresba je i u nejnovější knihy velmi povedená a libí se mi i pěkně vymyšlené alternativní verze známých míst, bohužel to ale nestačí k tomu, abych si užil poněkud mdlé a nezajímavé zápletky jednotlivých příběhů.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku