MODRÁ CREW 37: TRANSPORTÉR (1-2)

Rádi se čas od času vracíme ke komiksům, které nám dříve z nějakých těžko specifikovatelných důvodů utekly. Není jich totiž zrovna málo, protože český komiksový trh je aktuálně v té nejlepší formě. V dnešní recenzi se tak opět podíváme na knihu z edice Modrá Crew a nebude to nic menšího, než velmi úspěšný Transportér.

Nerad bych se opakoval, protože knihy z edice Modrá Crew určitě dobře znáte, u nás jsme už psali například o oblíbených sériích Ekho, Dobyvatelé a Hrobař. Menší publikace v rozsahu cca sto stran se vyznačují měkkou vazbou a například i číslovanými hřbety, které k sobě pak pěkně ladí v knihovničce. Už jsme se párkrát pozastavili nad tmí, že některé kousky, jako například skvělý Zabiják, by si klidně zasloužily luxusnější vydání, ale je jasné, proč se Nakladatelství Crew vydalo tímto směrem a nabízí nám budgetovější knihy s cenovkou, která pak na většině e-shopů jen o něco přesahuje magickou hranici dvou set korun.

To první, co vás po prolistování transportérem rozhodně zaujme, je velmi povedená kresba, kterou má na starosti Dimitri Armand. Toho můžete znát například díky komiksům Sykes a Texaský Jack, které se už taky objevily v recenzích na našem webu. Příběh Transportéra nás zavede do postapokalyptického světa zamořeného epidemií, která v tomto případě nezpůsobuje kašel (i když to nemohu potvrdit na sto procent) ale napadá železo. Velmi rychle si tak během prvních stránek uvědomíte naši závislost na ocelových konstrukcích budov a karoseriích aut. Tohle je zkrátka velký problém pro celou civilizaci. Místní tomu pak jednoduše říkají rez.

A aby toho nebylo málo, týká se tato nákaza i železa v lidské krvi. Díky tomu mezi lidmi vznikají nejrůznější mutace, což nás dostává k hlavnímu hrdinovi - Transportérovi. Tento "tvor" má totiž pro strach uděláno a jako alfa samec z klasických akčních filmů se právě při domluvených transportech vrhá vstříc nebezpečí. Asi by vás napadlo, že si tím vydělává na živobytí, ale opak je pravdou, protože za své služby vyžaduje jen to, abyste od něj přijali vajíčko a spolkli ho. Teď vás možná napadlo, že jsem si z vás tak trochu vystřelil, nebo máte halucinace, ale čtete úplně správně.

Hned v první části knihy se nám hrdina předvede jako pěkný drsňák, který nemá problém se zastat lidí v nesnázích. V tomhle drsném světě totiž vznikají bandy přeživších, které se nesnaží jen přežít v rámci nějaké mírumilovné kolonie, ale mají dojem, že by měly plnit nějaké vyšší cíle. Zájem mají především o plodné jedince. Opět nebudu víc prozrazovat, ale věřte, že si užijete opravdu pěknou, z velké části westernovou atmosféru, spoustu násilí, ohně a nechybí ani prvky body horroru. Možná by se mohlo zdát, že podobných postapo příběhů vzniká v poslední době jako hub po dešti, ať už ve videoherních, filmových nebo knižních provedeních, ale Transportérovi se podle mě daří přicházet s originálními prvky a hlavně chytlavým a čtivým stylem vyprávění. A připravte se i na pár velkých nechutností, i když já mám v tomhle asi dost nízko postavený práh, takže vy se například nad některými odhaleními jen pousmějete.

Těch sto stránek pak doslova prosvištíte, protože tady nejsou žádná hluchá místa, která by vám dovolila vydechnout. Osobně jsem si k ní pustil skvělý soundtrack k filmu 3:10 Vlak do Yumy z roku 1957. Celou dobu se u mě hodnocení převažovalo mezi pěti a čtyřmi žehličkami, ale za druhou část knihy a především pak za pro mě dost nečekaný závěr musím dát jednoznačně plné hodnocení a těším se na další pokračování.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku