NÁRAZ

Poslední dobou jsou nejen komiksy, ale celkově vše okolo popkultury, někdy až přehnaně korektní. Autoři se snaží za každou cenu zavděčit všem a mnohdy to má spíš opačný efekt. Z filmů i literatury se téměř vytratil kontroverzní humor a za mě je to rozhodně škoda. Občas však vyvstane na světlo nějaká nečekaná obskurnost, která nás nekorektní jedince zahřeje u srdce.

Už když Trystero vydalo s tímto komiksem kampaň na hithitu, říkal jsem si, co to kur*a je, to bude taková blbost, že to musím mít. Kdo by si taky říkal něco jiného, stačí vidět hlavní protagonisty příběhu. Kniha je v měkké vazbě a je natištěna na recyklovaný papír. Na první dojem může tedy působit až lehce lacině, pro někoho i lascivně (za to ale nemůže ten papír). Nejsem však žádný Pilát z Kalibiku, abych to soudil, primárně mě zajímá samotný děj komiksu a kresba, kde se v tomto případě o obojí postaral jeden člověk, a to Nathan Cowdry.

Extrémně vulgární pes Denton s humanoidními rysy, znuděně tvářící se pašeračka Rosie a její labilní kalhotky, které si doslova žijí svůj vlastní život. Stručné představení hlavních postav máme za sebou a pojďme na samotný příběh. Začínáme na křesťanské svatbě, kde se novomanželé už nemohou dočkat, jak si to rozdají v lese u řeky. Vyruší je však krvácející pes přivázány ke stromům. To bychom měli "pomalý" rozjezd. Už od prvních stran zírám s otevřenou pusou, ale však pobaveně. No nic, popojedem na veterinární kliniku v Kolumbii, kam se náš roztomilý pejsek dostal. Po pár jeho nadávkách doktorovi jej začne vyslýchat detektivka ohledně potenciálního pašování drog, se kterým má Denton, jak se zdá, co dočinění. A tak nám hafan z nemocničního lůžka vypráví celý příběh o něm, Rosie, kalhotkách a jejich putování po Jižní Americe.

Přes onanii nad péčkem s Apu Nahasapeemapetilonem, zenové cvičení, Spoďárovo popírání holokaustu, kouření na záchodcích letadla a další až neuvěřitelné situace, se dostáváme k hlavnímu jádru celého příběhu, čímž je pašování kokainu v těle právě našeho malého psa s náznaky Touretteova syndromu. Během své cesty doslova bojovali o přežití a lezli si mezi sebou na nervy, dokonce mezi sebou kují pikle. Na chvíli se zdá, že situaci zachrání domorodý kmen, který kupodivu uměl plynule anglicky, za což mohou pravděpodobně vděčit křesťanským misionářům ze začátku knihy. Konec je však docela rozporuplný a ne úplně veselý, ale tak už to holt v životě pašeračky, sprostého psa a agresivních kalhotek bývá.

Někdo by mohl před komiksem zděšením s brekem utéct, někdo se jen bude třepat v rohu místnosti a bude žbleptat nesrozumitelná slova, jiní se budou křižovat a pohoršeně křičet "Pro Boha, co to je?!". Já však ne, já tenhle ujetý styl humoru zbožňuji. Je to sice někdy lehce přes čáru, ale co by to bylo za život se furt v něčem omezovat, že? Tady se scenárista vůbec neobtěžoval držet zpátky. Kresba sice není žádná hitparáda, ale její jednoduchost v tomto případě dostačuje. Co mi trochu kazilo dojem ze čtení, bylo zvolené písmo, které působilo, jako by bylo dílem kaligrafika s parkinsonem. Když už si myslíte, že větší zhovadilost tady nemůže být, autor nám naservíruje další až morbidní pohled na nejrůznější situace. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového může vyjít. Nathan Cowdry se na Nárazu pořádně vyřádil a já se jen podivuji nad tím, jak přišel na nápad, něco takového stvořit. Není to žádné přelomové dílo a chápu, že to není pro každého, ale já myslím, že účel to dokonale splnilo.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku