REQUIEM: UPÍŘÍ RYTÍŘ 4

Předchozí knihy ze série Requiem jsme u nás na blogu hodnotili hodně vysoko, takže není divu, že jsme se čtvrtého svazku nemohli dočkat. První kniha u nás vyšla už v březnu 2019 a to bylo ještě před "vy víte čím". Naštěstí se posádka našeho blogu tímhle obdobím prokousala ve zdraví a aktuálně mi už nic nebrání podělit se o své dojmy z nejnovějšího pokračování.

Nebudu se tvářit překvapeně, samozřejmě jsem čekal tohle krásné velké zpracování v pevné vazbě bez přebalu. Obálka doslova hoří spalujícím plamenem, a to díky nádherné kresbě Oliviera Ledroita. Tady si kniha zkrátka svou cenovku kolem šesti set korun obhájí bez výhrad, i přes to, že obsahuje "jen" 126 stran plnobarevného velkoformátového komiksu. Všechny čtyři svazky pak pospolu v knihovničce působí opravdu velkolepě. Suma sumárum, nemám českému vydání co vytknout, je vidět, že si v nakladatelství Crew dávají na téhle sérii záležet.

Nic se nemění ani na stylu vyprávění a množství akce. Úvod nás dovede na samotný konec druhé světové války a to přímo do japonska, kde se místní přeživší musí vypořádat s následky dopadů atomových pum. Mladý samuraj se rozhodl pro pomstu a to stůj co stůj, i kdyby měl skončit v pekle, vezme si s sebou každého zodpovědného vojáka, na kterého dosáhne ostří jeho čepele. Ale kdo je za tu zkázu vlastně zodpovědný? Ten kdo shodil bomby, nebo nacistický agresor? Není čas pokládat si takové otázky, je potřeba useknout co nejvíce hlav a posbírat tak suvenýry na cestu do pekla.

Tam se samuraj stane upírem, ale i tak nakonec stojí tváří tvář našemu starému známému Requiem. Tady už zkrátka od prvních chvíle cáká krev, lítají hlavy a bizarní přerostlá monstra požírají sexy upírky. Z Draka a Requiem se, ne úplně překvapivě, brzy stávají parťáci. Tempo vyprávění se nemění a je stále zběsilé. Opět nechybí spousta známých historických postav, jako například sexy rusovlasá lady Báthoryová. Na druhou stranu například takový pekelný Oppenheimer, který se dohaduje s Trumanem o tom, kdo nese větší vinu na atomovém útoku, to už je spíš jakýsi politický manifest. Odkazy na metalovou hudbu možná některé fanoušky potěší, ale i ty mi připadaly přišité horkou jehlou.

Nedivím se, že se s tím Pat Mills nepáře a snaží se do komiksu nacpat doslova vše co by se dalo v pekle zneuctít a využít k šokování čtenáře. Když on zkrátka musí na ty překrásné kresby Oliviera Ledroita čekat tak dlouho. Není čas na zbytečné konverzace, i ty tady probíhají přímo v průběhu akce, když se do sebe meče zaklesnou, ideální čas prohodit pár slov směrem k nepříteli. Stejně zběsilé tempo nás samozřejmě provázelo i předchozími knihami, a možná i proto už mě tenhle gotický slash rychlík začíná unavovat. Není ale důvod k panice, Requiem se pořád dobře čte, je to pastva pro oči, ale možná by to chtělo vyvážit dávkování akce. A rozhodně by to chtělo více samotného Requiem a jeho milované Rebeky.

Přijde mi, že před velkým finále bylo potřeba celý děj ještě nějakou chvíli točit v kruhu a v podstatě čtenáře zahltit co nejdrsnější akcí, vtipnými hláškami a opět i trochou vnadných ženských těl. Po produkční stránce se tedy stále jedná o velkolepé dílo, moc si ale přeju, aby ten závěr, kterého se dočkáme příště, byl nejen epický ale taky dobře zapamatovatelný.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku