RYTÍŘI Z HELIOPOLE 1: DÍLO V ČERNÉ, DÍLO V BÍLÉ

Čeští fanoušci svérázného vizionáře a vypravěče Alejandra Jodorowského musí být nadmíru spokojeni. Především Vydavatelství Crew nezahálí a kromě ohromné Incalovské série se pouští i do dalších mistrových děl.

Tato kniha obsahuje hned dva díly Rytířů z Heliopole a následovat bude ještě jedna, která by měla celý příběh završit. Milovníci velkých formátů a pevné vazby si přijdou na své. U mistrovských děl evropského komiksu jsem si už zvykl na menší rozměry, ale v případě Jodorowského počinů velký formát vítám, tleskám a VIP místo v polici hledám. Kvalitě zpracování tedy nemám co vytknout a můžu se pomalu pustit do čtení.

První věc, která mi padla do oka, je osobitá kresba. Detailní, ale zároveň dost stylizované ilustrace belgického kreslíře Petiqueuxe Jérémyho, který se své životní šance chopil se ctí. Kreslit Jodorowského je prostě závazek a čeká vás srovnání s mistry jako Moebius, nebo Giménez. Každý panel, každá stránka a vlastně celá kniha má díky kresbě podivnou tíživou atmosféru. Podivnou proto, že tohle není tak úplně můj šálek čaje, ale neoznačil bych ji za špatnou. Mnohem více se mi trefil do vkusu například Valentin Sécher v Metabaronovi. Ale jak už jsem psal, objektivně se jedná o reprezentativní pojetí, které autorovi nedělá ostudu. V Rytířích samozřejmě nechybí pořádná porce sexu a násilí, i když v porovnání se superbrutální Královskou krví se právě krví trochu šetřilo. Minimálně u explicitního vyobrazení všech těch mordů.

Co se týče děje, jsem trochu v rozpacích, během cca první poloviny jsem si skoro chrochtal blahem. Přepisování dějin, doslova znásilňování historických postav a jakási autorova potřeba šokovat čtenáře a být kontroverzní. Tohle všechno vnímám jako plus a nic jiného jsem ani nečekal. Nebudu vám spoilovat jména jednotlivých postav, ale můžu vám zaručit, že fanoušci, nejen francouzských dějin, si přijdou na své. Bohužel, v druhé půlce dojde k jakémusi rozmělnění a několikrát jsem se během čtení začal zamýšlet nad tím, kam se poděly všechny ty originální a kulervoucí nápady. Je to zvláštní, protože podle mě sám autor poslední třetinu vnímá jako třeskutou jízdu, ale na mě tady nezapůsobila ani krev tří tisíc zajatců...

Na konci se už místo dalšího zamýšlení dostavila pouze nuda. Jestli je tohle první polovina celého příběhu, jsem vlastně na druhou knihu dost zvědavý. Pokud by totiž pokračování navázalo ve stejném duchu, musel bych jít s hodnocením ještě níže. Tři žehličky první knize dávám za skvělý rozjezd a stylové zpracování.

Petr

 Sledovat nás můžete na našem facebooku