SANDMAN 10: TRYZNA

Už mi tak nějak připadalo, že jsme se s Sandmanem dostatečně rozloučili v poslední recenzi skvělého devátého dílů. No ale člověk míní a Neil Gaiman mění. Popravdě jsem moc rád, že jsem se mohl k Sandmanovi ještě jednou vrátit a dokonce to pořád není vše, a tak se nejspíš ani dnes nesetkáváme s Pánem snů naposledy.

Určitě jste zaznamenali luxusní tisíci stránkový omnibus, který nedávno spatřil světlo světa a najdete v něm aktuálně cca polovinu Sandmanovské série. My máme desátý díl s podtitulem Tryzna ve skromnějším paperbacku, který opět zdobí krásná obálka Dave McKeana. Jemu je dokonce i celá kniha věnována a není divu, McKean je se Sandmanem spojen díky obálkám i krásným grafikám použitým v komiksech. Uvnitř pak najdete skoro dvě stě stran plnobarevného komiksu a především velké Sandmanovské finále.

Jak už jsem psal, tenhle komiks je vlastně takovým rozloučením a zároveň vzpomínáním. A že je na co vzpomínat, vždyť jen těch příběhů, co obsáhly všechny předchozí svazky, by vydaly na několik tlustých povídkových knih. Nechci samozřejmě moc spoilovat, což bude u poslední knihy docela problém, ale Morfeus měl spoustu známých, ale jen málo dobrých přátel. A jsou to právě všechny ty nám dobře známé (ale i neznámé) postavy, které se s ním musí rozloučit. Se vzpomínkou na Pána snu se tak podělí i staré více či méně naplněné lásky a nebízí se samozřejmě i zásadní otázka. Měl by se Morfeus na svém pohřbu objevit ve stylu Toma Sawyera?

Pokud jste fanoušci série, možná budete mít slzu na krajíčku, jestli jste ale v dohledné době ztratili někoho blízkého, čeká vás opravdu emotivní jízda. Už od prvních stránek mi začalo docházet, že nás chce Gaiman provést procesem srovnávání se ze smrtí přítele, nebo rodinného příslušníka a ano, funguje to doslova jako terapie. Nechybí samozřejmě spousta odkazů na všechny ty úžasné příběhy a občas jsem měl také pocit, že poslouchám vyprávění starého známého. Takové jsou mé dojmy z posledního desátého Sandmana.

Tahle série si jednoznačně zasloužila důstojné zakončení a dostala ho. Je to i jeden z důvodů, proč se ze Sandmana stal kult, celkově tady nebylo moc hluchých míst a teď bych vám například z hlavy nevyjmenoval ani jedno. Svému redakčnímu kolegovi Filipovi bych chtěl doporučit, aby v nejbližší době neumíral a raději rozbil prasátko a koupil si ten tří a pul kilový omnibus. Dobrá rada nad zlato.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku