SANDMAN 4: ÚDOBÍ MLH

Od premiéry netflixovské adaptace Sandmana už uběhlo pár měsíců a samozřejmě díky tomu i mírně opadl ten obrovský nárůst zájmu o Gaimanův nejslavnější komiks. Další vlna zájmu nás jistojistě čeká s druhou seriálovou řadou, my ale na nic čekat nebudeme a dnes se s vámi podělíme o naše dojmy ze čtvrté knihy, která nese podtitul Údobí mlh.

Zpracování knihy se samozřejmě nijak neliší od předchozích tří svazků. Tentokrát uvnitř najdete 224 stran komiksu a nechybí ani předmluva samotného Harlana Ellisona, což je asi nejsebestřednější scifi spisovatel všech dob a vesmírů a těmito pár stránkami si u mě mírně napravil reputaci. Jinak samozřejmě musím pochválit krásnou obálku Davea McKeana, která se mu podle mě povedla mnohem více, než u původního černobílého vydání, i když chápu, že tyhle obálky mají kultovní status a neměl bych se o ně moc opírat. Nebo mohu spadnout velmi hluboko. Do toho nejhlubšího a nejděsivějšího snu.

To byl ale rozmáchlý úvod co, asi jsem se zasnil!? Ale o sny tady jde především. Celý příběh začíná velkým setkáním, které uspořádá sám Osud. Můžeme sledovat parádní představení všech postav, ve kterém se Gaiman doslova vyžívá, a to jak v rámci jejich plodné diskuze, tak v samostatných "medailoncích". Morphea tady čeká jakási intervence, neboli promluva do duše. Jeho kostlivcem ve skříni je deset tisíc let stará křivda, které se dopustil vůči své milované. "Sněm" věčných se ho pokouší přesvědčit, že se jednalo o vážnou chybu a měl by se k ní postavit čelem. Věčné zatracení, to není žádná maličkost a zdá se, že se v Morpheovi nakonec přeci jen pohnulo svědomí.

Vládce snu musí před svou cestou do pekla zajistit jisté formality. Určitě si ještě pamatujete, že říše snů bez jeho přítomnosti posledně neodváděla svou práci úplně nejlépe, a tak je potřeba zajistit její chod. Nejvíce mě potěšilo setkání a zároveň dočasné rozloučení s dávným přítelem Hobem, který si svůj dlouhý a rozmanitý život stále umí užívat plnými doušky. A proč to všechno? Tahle výprava může proběhnout rychle, ale v rámci ne moc dobrých vztahů ze samotným Luciferem, by se mohla i pěkně zkomplikovat, což se samozřejmě stane. Já musím v první řadě opět obdivně pochválit scénář Neila Gaimana, jeho práci s postavami a hlavně naprosto výjimečnou fantazií, kterou tento nadaný spisovatel oplývá. Peklo je tady popsáno, a díky úžasné práci ilustrátorů i vykresleno, opravdu impozantně.

Přitom je hlavní dějová linka poměrně přímočará, a to v tom nejlepším slova smyslu. I když se na knize vystřídalo hned několik slavných ilustrátorů, nechybí ani dějové odbočky, přes to získáváme ucelené dílo. Jako v předchozích recenzích i tady musím zopakovat, že nejsem žádný fanoušek "duchařiny", ale Sandman je naštěstí prost jakéhokoli zbytečného blábolení a především v této čtvrté knize je celý příběh velmi lehce stravitelný a těch dvě stě dvacet stránek vám uteče jako nic. Jasně, všechno je na hony vzdálené naší realitě, ale ve chvíli kdy se tady předávají klíče od pekla se slovy: "Teď je celé tvoje Morfee", musí zaplesat srdce snad každého čtenáře. Nedivím se, že je Údobí mlh považováno za jeden z vrcholů téhle série, osobně znám hned několik lidí, kteří příliš neholdují komiksu a přitom mají doma zrovna tento díl. 

Doufám, že se v seriálové adaptaci Sandmana dostaneme k Údobí mlh ještě za mého života, v opačném případě přeji svým dětem pěkné pokoukání. :) Tahle kniha by si ale spíše zasloužila celovečerní film, který by snad dokázal celý ten epický příběh zachytit. Já zároveň doufám, že jsme pomyslného vrcholu v této sérii zatím nedosáhli. K Sandmanovi se každopádně dříve nebo později vrátíme. Sladké sny.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku