SHOWMAN KILLER

Neděle, deset hodin večer, zítra bude náročný den v práci, tak se pomalu chystám spát. Telefon. Volá Filip: "Neruším?" - "Trochu jo, co se stalo?" - "Koukám, že Crew oznámila nového Jodorowského. Viděl jsi?" - "píp - píp - píp - píp" - "Peťo jsi tam?"

Jsem sice velký fanda Jodorowského, ale "vocaď pocaď". Poslední dva komiksy, které jsem od něj četl (Královská krev 2, Rytíři z Heliopole), se podle mě mistrovi až tak nepovedly. V perfektním Metabaronovi pak posloužily jako předloha jeho povídky. I tak jsem zvědavý, co Showman Killer na sto sedmdesáti stranách komiksu předvede. Perfektně ilustrovaného komiksu podotýkám. Nicolas Fructus se tady umělecky vyřádil a v jeho kresbě vidím velkou pýchu - využít jedinečnou možnost pracovat na komiksu s takovou legendou, to se jen tak někomu nepoštěstí.

Jak už to u Mistrovských děl evropského komiksu bývá, zpracování knihy je opravdu perfektní a máte možnost si vybrat mezi pevnou vazbou a měkkými deskami. Vás ale asi bude více zajímat, o čem to celé je. Showman Killer je, dovolím si tvrdit, typická Jodorowského postava. Můžeme sledovat jeho drsný zrod, první krůčky a hlavně "odstranění emocionálních vodičů z nervové soustavy". Ano, pokud už máte něco načteno, určitě víte, že postava super-žoldáka s omezeným spektrem emocí není u Jodorowského ničím novým. Ale přeci jen, tenhle hlavní hrdina má pár opravdu specifických schopností, dokáže se například libovolně proměnit po vyřknutí slova Show.

Ok, začátek je sice stylová, ale několikrát omílaná klasika. A takový je vlastně i celý příběh a osud Showman Killera. Skoro na každé stránce vidím neustálou snahu čtenáře vizuálně i vypravěčsky šokovat. Pořád to na mě působí a autorova zvrhlá fantasie mě těžko nechá chladným. Jsou tady ale i hluchá místa, kde se děj přibrzdí a spoléhá na všechny ty bizarní postavy, jako je Tuleňohlav nebo Mamamany. Mimochodem, krásný český překlad. Přijde mi, jako by každá postava v komiksu byla jiné rasy, a každou budovu postavil jiný megalomanský architekt. V tomhle si Jodorowsky tradičně libuje a tentokrát více než na technologie a vizi futuristických světů sází na duchovno. Na rozdíl od Rytířů z Heliopole, tady jsem neměl problém se všem těm šíleným vizím poddat a jednoduše si komiks vychutnat. Co mě opravdu potěšilo, je závěr celého příběhu, takže nečekejte žádný nejasný a otevřený konec.

Krásně nakreslená jednohubka, u které jsem se dobře bavil, ale ve vší úctě k autorovi bych ji neoznačil za Mistrovské dílo evropského komiksu.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku