STAR WARS - VRCHOLNÁ REPUBLIKA: SRDCE DRENGIRŮ

Není to tak dávno, co jsme se podívali na první komiks ze série Vrcholná republika a už tady máme druhý svazek s podtitulem Srdce Drengirů. Zasazení do období vzdáleného cca 200 let před první epizodou mě popravdě úplně neohromilo a jsem zvědavý, jestli se autorům podařilo šlápnout na plyn. A tím nutně nemyslím zrychlit.

Tahle dvojice knih má zatím jasně definovaný formát, který vychází z původní Egmontí série, s tím rozdílem, že jsou jednotlivé knihy poloviční. Zůstává ale pěkně zpracování v pevné vazbě bez přebalu. Kresba na obálce je pak vyvedena v parciálním laku, a i když trochu předbíhám, stejně jako posledně musím pochválit i kresbu samotného komiksu. Tohle je prostě poctivá profesionální práce a je vidět, že si Marvel na podobných detailech zakládá.

Pěkně zpracovaný komiks samozřejmě může být pouhým pozlátkem, takže se pojďme podívat na to, co si pro nás připravil scénárista Cavan Scott. Hlavní hrdinkou je opět rytířka Jedi jménem Keeve a samozřejmě se setkáme i s mistrem Sskeerem a Avar Kriss. Jak už napovídá název, hlavním zlem jsou zde Drengiry s nimiž naši hrdinové musí bojovat jak světelnými meči, tak odolností své mysli. Keeve se při hledání velké pramatky ve svém snažení napojila na Drengirskou kořenovou mysl. Ano, tohle jsem si nevymyslel a je to přesně jeden z důvodů proč ve světě Star Wars vyhledávám spíše "civilnější" zápletky, klidně s blastery, světelnými meči a silou, ale bez inteligentních zabijáckých rostlin.

Keeve tedy sama vyráží na Chortose, aby se zde setkala s Orlou Jareni a zachránila zdejší dělníky před zabitím. Je to ještě o něco komplikovanější, ale tím vás nebudu zatěžovat, beztak už jsem toho vyspoiloval až, až. Už jsem chválil pěkné zpracování knihy a prostě zde platí, že se jedná o poctivé komiksové řemeslo. Já ale od příběhů ze světa Star Wars očekávám něco trochu jiného. Není tady nic, co by mě vyloženě štvalo, ale taky nic, co by mě potěšilo. S Keeve se klidně do dalších dobrodružství pustím, ale dám si mezi tím menší pauzu a pustím si Andor, nebo třetí řadu Mandaloriana.

Kvalitativně jsme se od prvního dílu nikam neposunuli a zasazení do období Vrcholné republiky sedne asi jen těm nejortodoxnějším Star Wars fanoušků, i když právě jim je nejtěžší se zavděčit. Osobně jsem Srdce Drengirů přečetl jako takovou čtivě napsanou a pěkně nakreslenou pohodovou jednohubku, která mě nenadchla ale ani neurazila. A to je spíše škoda.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku