TAJNÉ IMPÉRIUM 2
Nemám rád nedokončené věci, má přítelkyně by vám to možná potvrdila, a proto jsem si týden po vydání recenze na první díl rovnou připravil i ten druhý. Řeč je samozřejmě o zásadní události komiksového Marvel světa, kde kápo vede Hydru.
Tajné impérium se přiblížilo svému konci, jednak není už tak tajné a taky tady máme druhý a zároveň poslední díl série. V prvním díle se dvě skupinky předháněly v hledání viteálů, tedy pardon, úlomků kosmické kostky. Strana "dobra" pomocí ní chtěla vrátit Stevovi jeho původní vzpomínky, aby se vzpamatoval, a druhá strana, pod vedením právě Steva, si to chtěla schrastit pro sebe a umocnit tak vládu Hydry. Intrikaření a pletichaření zde bylo na každém kroku až až, akčních bojů i hlubokých konverzací taktéž. Určitě nejen já jsem zvědavý, jakým směrem se bude ubírat pokračování. Autoři zůstali takřka stejní, červenou barvu z vnějšího vizuálu knihy vystřídala modrá a kniha se lehce ztenčila na úkor menšího počtu kapitol uvnitř. Scénář Nicka Spencera opět doplnilo velké množství kreslířů, kteří se v knize pěkně prostřídali.
Navazuje to víceméně tam, kde to skončilo. Quasar je v kómatu na stanici Alpha Flight, zatímco jsou napadáni mimozemskou armádou a Captain Marvel se kaje za své činy, Black Widow zosnuje plán na svržení Hydry a zlikvidování Steva Rogerse za pomocí tajemné bytosti jménem Mosaic dřímající v nemohoucím dědulovi a Spider-Man přesvědčen o tom, že on zabije Captaina, se do všeho cpe. A právě on nečekaně neudělá to, co mu bylo předurčeno a tím zásadně změní celý chod následných událostí. Projekci Tonyho Starka se nepodaří sfouknout svíčku na svém narozeninovém dortu, jo a ještě jedna zanedbatelná věc, na kterou bych málem zapomněl, Steve Rogers vyhlásil válku Wakandě a zemi mutantů.
Srdceryvný proslov měl i na druhé straně barikády Falcon, který se opět stal Captainem Americou a začal vést protiútok. A takhle to pokračuje vlastně skoro až do konce, nahoru a dolů. Naděje střídá beznaděj, boje střídá řečnění a Soukup střídá své pořady. To poslední v komiksu naštěstí zatím není. Nicméně týpek zvracející kousky kosmické kostky už stojí za zmínku. A ne, v tomhle si nedělám srandu. Tohle by mi spíše sedělo do komiksu s Deadpoolem, ale budiž no. Příběh je prokládaný několika dějovými linkami, tak aby bylo zapojeno co nejvíce postav a aby bylo vidět, jak moc zásadní ta celá situace je. Co chvíli jsme svědky takových těch klasických momentů, kdy už vypadá vše ztraceno, ale najednou se na scéně z ničeho nic objeví nová naděje a všichni zase doufají, a tak pořád dokola. Až to začíná být otravné a já už mám tendence se přiklánět na stranu Hydry. Třešničkou na dortu je to, že se Steve hodil do gala ala Iron Man s lehkým nádechem schopností Thanose se svými šutříky, ale nutno dodat, že mu to dlouho nevydrželo, jako nic v tomto komiksu. Jestli konec přinese mé uspokojení, vám prozrazovat nebudu, ale víte, jak to v těchto příbězích standardně bývá.
Ke kresbě nemám co dodat. Sice se zde prostřídalo vícero autorů, ale sedlo si to pěkně a dobře se na to kouká. Dějově je to o něco slabší a alespoň pro mě docela za očekáváním. První díl byl slibně rozjetý a takřka nic mu nechybělo, u pokračování jsem už měl pocit jistého překombinovávání všeho se vším. Nick Spencer zajisté chtěl vytvořit senzaci, a do jisté míry se mu to bez pochyby povedlo, protože z Captaina Americy se člen Hydry nestává denně, nicméně byl možná tak rozjetý ve vymýšlení scénáře, že nepoznal, kdy už je toho dost. Není to úplné zklamání, jedná se o slušné zakončení série, která však měla asi větší potenciál. Hodnocení dávám za celou sérii, samostatná kniha by ho měla asi lehce nižší.
Filip
Sledovat nás můžete na našem facebooku