USAGI YOJIMBO 36: VÁLKA TENGUŮ

Téměř sedmdesátiletý Stan Sakai nás stále zásobuje dalšími díly série o Miyamoto Usagim, který se jakožto potulný ronin často dostává na špatná místa ve špatný čas. Anebo správný? Jak se to vezme. Každopádně má tenhle ušák pro strach uděláno a já jeho komiksy hltám už od prvního svazku a to včetně všech odboček.

Zpracování a formát odpovídá předchozím dvěma knihám, takže tady opět máme plně barevný komiks v měkké vazbě. Já myslím, že téma přechodu z černobílé na barevnou kresbu už máme všichni za sebou. Já si vzal nedávno na chatu pár kousků z původní série, slza mi ukápla, ale musíme se prostě posunout dále. Aktuální vydání má prostě něco do sebe, po zvětšení se sice ztratí pocit jistého minimalizmu, který jsem v Usagim vždycky viděl, barva na druhou stranu zlepšuje přehlednost. Tak uvidíme za deset let, kam se tahle série ještě může pohnout, třeba se Usagiho dočkáme jako velkoformátového komiksu v pevných deskách, nebo online stripů, které budou pravidelně vycházet na sociálních sítích. Ok, teď už trochu moc fantazíruju. :) Dneska tady ale máme už zmíněný šestatřicátý díl s podtitulem Válka tenguů.

Po zajímavé předmluvě Kevina Eastmana, autora původních Želv Ninja tady tentokrát máme hned tři příběhy. V tom prvním (a jeho prologu Sojobo), po kterém nese název celá kniha, se setkáváme s Usagiho straším mistrem. Usagi se samozřejmě nezalekne nebezpečí a tak dojde k boji nejen po boku sensei, ale i tajemných mytických yokai. Nenáročná akční povídka je sice čtivá a uteče jak Babiš po tiskovce, ale nezanechala ve mně žádný větší dojem. Najednou koukám, mám za sebou půlku knihy a doufám, že mě další příběhy osloví o něco více. Takhle by to byl "pohodový Usagi", což je pořád nadprůměr, ale od roninského ušáka čekám přeci jen o něco více. Poslední dvě knihy se podle mě opravdu povedly a nastavily laťku docela vysoko.

Další, tentokrát krátký příběh s názvem Mistr z Hebishimy mě na několika prvních stránkách překvapil svou povedenou a dosti odlišnou kresbou. Tedy, ne že by mi Sakaiuv jindy až minimalisticky styl neseděl, jen jsme se v úvodu tohohle příběhu přeci jen posunuli. V povídce zastihneme Usagiho, který zastihne... Hmmm, parádní obrat, to tady nechám, jako příklad jak to nedělat. :) Usagi prostě musí donést košík plný malých tokagé tajemnému mistrovi, který chce ty záškodníky buďto upéct, pitvat, nebo je rozmnožovat. To máme teprve zjistit. Každopádně nás čekají dozvuky minulých událostí a nedořešené účty. Klasický příběh o pomstě, jen nechápu, proč se Usagi zase nemůže v klidu najíst, chudák z toho jednou dostane vředy. :)

Vrcholem celé knihy je pak příběh s názvem Yukichi. To je zároveň jméno nové postavy, se kterou Usagi vyráží na další dobrodružství. A začínáme hned vzpomínkou na první ne moc povedené setkání. Všechno samozřejmě opět spěje k zakončení, jak jinak, než stylovým soubojem. Uvidíme, jestli se tihle dva ušáci budou setkávat častěji, protože bych sympatického instruktora šermířské školy Yukichiho rád poznal i v rámci nějakého rozsáhlejšího příběhu. To je ostatně moje hlavní výtka, ty nejlepší povídky z téhle Usagiho knihy byly totiž zároveň ty nejkratší.

Z nové "barevné éry" Usagiho je to určitě nejslabší kousek, ale i tak to na ty čtyři žehličky stačí. Jsem zvědavý, jakým směrem se tahle série bude posouvat, protože nový seriál od Netflixu ke komiksům přivede nejednoho zvědavce a bylo by fajn na ty mudly vytasit nějaký silnější kalibr.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku