VELKÝ VEZÍR IZNOUGUD

Pamatuji si, jako by to bylo včera. Vánoce 1997, bylo mi tenkrát deset let a pod stromečkem jsem objevil první dvě knihy ze série Malý Mikuláš. Během následujících tří večerů jsem oba díly přečetl jen pod tlumeným světlem vánočního osvětlení. Už tenkrát jsem během čtení zažil několik nekontrolovaných výbuchů smíchu, které se později opakovaly i u komiksového Asterixe. Takže vám určitě nebudu lhát, když se teď oficiálně zařadím mezi největší fanoušky René Goscinnyho. A hned to asi budu muset vzít zpět, protože jsem do nedávna vůbec neznal Iznouguda.

Sérii Mistrovská díla evropského komiksu asi není třeba představovat. Vydavatelství Crew díky ní dostala mezi čtenáře spoustu skvělých komiksů. Nedávno jsem četl zajímavou úvahu (dobře, byl to spíš hate) na téma formátu a zpracování téhle zaběhlé série. Já i můj redakční kolega Filip dáváme přednost velkoformátovým komiksům, které dají vyniknout kresbě a osobně jsem docela zvědav, jak se Iznougud ve zmenšené podobě bude číst. Například u dříve jmenovaného Asterixe si to vůbec nedokážu představit. Zpět ale k Iznougudovi. Zpracování knihy je standardní a opět si můžete zvolit mezi měkkou vazbou a deskami.

Celý komiks je vlastně sérií krátkých grotesek, ve kterých se chce Velkovezír Iznougud stát Kalifem... Místo Kalifa. Důležité jsou tady charaktery obou postav. Zatímco Iznougud je prohnaný hamižný a vypočítavý despota, Kalif je důvěřivý dobrák, který Iznougudovi slepě důvěřuje. My tak sledujeme sérii Iznougudových nápadů, jak odstranit Kalifa z "trůnu" a nahradit ho na jeho pozici. Asi jako když se Kojot Wilda do nekonečna snaží chytit Ptáka Uličníka a vždycky mu to překazí nějaká drobná nedomyšlenost. Dopředu je vám jasné, jak to celé dopadne, ale čekáte, v čem bude tentokrat háček.

Humor v Iznougudovi ale pramení i z vtipných dialogů. Tady musím pochválit povedený český překlad a už teď můžu prozradit, že i přes menší formát se mi kniha nečetla špatně. I když je téma každého krátkého příběhu víceméně stejné, Renné Goscinny má velkou fantazii, takže se nemusíte bát nějaké repetitivnosti. Kresba je opravdu povedená a každá z postav dostala nějaký poznávací prvek, díky kterému je dobře zapamatovatelná. Kromě toho, že jsem se při čtení neustále usmíval a dobře bavil, dostavila se i menší vlna nostalgie. Vlastně by mě docela zajímalo, jak by se na komiks dívala dnešní mládež. Možná je nakonec dobře, že komiks vyšel v rámci Mistrovských děl evropského komiksu a ne jako série sešitů.

Divím se, že jsme se Iznouguda na českém trhu nedočkali mnohem dříve. Tenhle kousek naštěstí skvěle odolal nemilosrdnému zubu času a dokáže pobavit i zhýčkaného čtenáře moderních komiksů. Doufám, že se dočkáme pokračování.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku