VELVET

Detektivky jsou již celá desetiletí oblíbené a vděčné téma. Dovolím si poznamenat, že knihy i televize se nás již od útlého věku snaží s tímto fenoménem seznámit, ať už je to Scooby Doo, Batman, To je vražda, napsala, Kriminálka Miami nebo oblíbený pořad Na stopě. Nicméně je toho tolik, že většina se dá považovat za brak a vyzobat to kvalitní může chvíli dát zabrat. V komiksovém světě však nemusíme dlouho přemýšlet nad tím, kdo je zárukou detektivní kvality.

Po delší době u nás vyšel komiks asi nejpropíranějšího noirového autora Brubakera, kterému neobstaral kresbu jeho dvorní kreslíř Sean Phillips. Tentokrát se o toho chopil Steve Epting a dodal tak Velvetu grafickou podobu, která svou kvalitou nijak nepokulhává od Phillipse, ba naopak. S Brubakerem již také spolupracoval, a to na komiksu Captain America. Titulní stranu přebalu zdobí podobizna ženy. Na první pohled to ani nevypadá jako komiks a já osobně bych asi zvolil jiný obrázek na přebal, nicméně dle mé přítelkyně to vypadá "hustě". Ano, vážně mám přítelkyni, takže nerdi nezoufejte, i na vás jednou dojde. Po otevření mě však minoritní zklamání okamžitě přechází, neboť na více než 400 stranách uzavřeného příběhu, včetně bonusů, je vizuální stránka na první pohled téměř dokonalá. Ke zpracování samotné knihy nemám co namítat. Pevná vazba s přebalem a kvalitní barevný tisk je v takovém případě samozřejmostí a je vidět, že si nakladatel zakládá na kvalitě svých produktů.

Brubaker rád přenechává hlavní roli ve svých komiksech i ženám, což nám již dokázal například ve skvělé sérii Fatale, kterou jsem měl tu možnost recenzovat. Stejně tomu tak je i v případě patnácti sešitového Velvetu, kde je hlavní postavou bývalá tajná agentka a aktuální sekretářka. V čase se přesuneme do období Studené války, a mám na mysli tu původní Studenou válku, a ne verzi "Cold War 2.0: Putin and Biden measuring each other's old dicks edition". Pro tuto chvíli ale pryč z reality a vraťme se ke knize. Sekretářka Velvet Templetonová si užívá klidné práce u sebe v kanclíku a možná už přemítá nad věcmi, nad kterými ženy v jejím věku přemítají. Bohužel ženám vidět do hlavy je prakticky nemožné, nicméně myslela si, že už má od svého, až přehnaně aktivního pracovního života, klid. Podivná smrt jednoho z agentů, a také jednoho z jejich bývalých milenců, Jeffersona jí zase obrátí život naruby. Začne totiž pátrat na vlastní pěst, protože na interním vyšetřování jí dost věcí nesedí. Má podezření na zfalšované důkazy, aby to sedělo na jiného bývalého tajného agenta. Kdyby to nechala být, tak má klid, nicméně jí to samozřejmě nedá spát, a tak se akorát dostane sama do průseru a pouští se jednak do náročného a dlouhého vyšetřování a zároveň do útěku.

Agenti, po ní pátrající, zjistí, čím byla dříve zač. Projdou si její tajné spisy, kde se mimo jiné mihne i její mise z Prahy, která byla zároveň i poslední v terénu, a to roku 1956. Od té doby až doteď, do roku 1973, seděla v kanclu coby sekretářka. Důvěřuje jí akorát její šéf, respektive šéf celé agentury, nicméně ostatní agenti o tom moc přesvědčeni nejsou a mají ji za dvojitou agentku, protože na ni zjevně někdo ušil boudu. Velvet brouzdá na tajňačku po různých zákoutí světa a snaží se vyplnit chybějící dílky skládačky, respektive vyplnit jeden nezdokumentovaný den v poslední misi záhadně zemřelého agenta Jeffa, který měl krycí označení X-14. Na svých cestách se koukne například do Jugošky, ale nečekejte válení se na oblázkové pláži, po svém si užila až následně karneval v Monaku. To je ale jen malý výčet jejích "výletů" po světě. Ze své práce je zvyklá využívat nekompromisní metody, a tak po sobě zanechává poměrně spoušť.

Spousta akce, mrtvol a krve je samozřejmostí. V nutných případech vytasí i své ženské zbraně a některé tedy zneužije i pro ně příjemným způsobem, ne každý měl však to štěstí. Ani ona není ze všeho nadšená, některá zjištění z jejích toulek po světě jí hodně překvapí a zjišťuje, že není všechno tak, jak se zdálo. Využívá všelijakých metod a kontaktů, kolikrát se její počínání a schopnosti mohou zdát až absurdní a nadlidské, nicméně když tenhle fakt vezmeme trochu s rezervou, nijak to nezkazí celkový dojem. Postupně se to pořádně zamotává a nikdo pořádně neví, komu se dá věřit. Průběžně autoři skáčou v ději i do její minulosti, a postupně tak rozvíjí čtenáři její charakteristiku i povahové rysy. Opět Brubaker dokázal bravůrně zpracovat hlavní postavu od A do Z.

Velvet by se dal možná lehce srovnat se Zatmívačkou. Říkám možná, protože Zatmívačku recenzoval můj kolega Petr a já jsem se zatím k jejímu přečtení nedostal. Nicméně je to taky jeden uzavřený kriminální příběh od Brubakera a jak dobře ho již za ty roky známe, má svůj osobitý styl, takže jistá podobnost tam určitě bude. Závěrem asi nenapíšu nic nového, protože co jsem od Brubakera čekal, to jsem dostal. Po dočtení chrochtám blahem a naprosto nic mi v knize nechybělo. Pro fanoušky detektivek či thrillerů je tohle povinnost. Myslím si, že to docení i lidé, kteří úplně nehoví komiksů, protože kresba je opravdu parádní a realistická a čtenář si tak dokonale vychutná celý příběh od začátku až do konce. Není to vyloženě čistá detektivka, ale propracovaná akčňárna s prvky noiru, která svým námětem i samotným zpracovánim může konkurovat i tematicky podobným filmům o Jamesi Bondovi, či Cruisovi v Mission Impossible. Mi nezbývá už nic jiného, než se těšit na další Brubakerovo dílo.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku