WIKA

Jméno Olivier Ledroit nejspíše nebude našim pravidelným čtenářům úplně neznámé. Série Requiem totiž rozhodně patří k tomu nejkrásnějšímu, co si může tuzemský fanoušek komiksu pořídit. Silná slova, říkáte si? Tak to vám doporučuji začít pěkně od první knihy téhle drsné série a nebo se spolu se mnou podrobněji podívat na dnes recenzovanou Wiku.

Opět nás nečeká nic menšího, než velkoformátový komiks v pevné vazbě bez přebalu. Zpracování knihy je opravdu luxusní a nechybí ani vychytávky jako rozevírací dvoustrany, které vám nabídnou opravdu spektakulární náhled do tohohle pestrobarevného fantastického světa. Skoro dvě stě třicet stránek plnobarevného komiksu s krásnou kresbou už zmiňovaného Oliviera Ledroita musí potěšit oko asi každého fanouška bublinové literatury. Já už jsem natěšený a doufám, že mi Wika zpříjemní čekání na další pokračování Upířího rytíře, protože přesně to od tohohle komiksu očekávám.

Začínáme pěkně zostra a to konkrétně "z ostra" čepelí. Žárlivost je jedna z nejhorších lidských vlastností a spojena s nenávistí pak donutí prince Oberona zabít svého soka. Malá Wika vlivem toho musí přijít o svá, pro vílu typická křídla a na dlouhé roky se skrýt do ústraní. Během dospívání jí pak tu nejlepší školu dopřeje trochu ostýchavý, ale velmi sympatický Bren, se kterým se Wika vydává do nejrůznějších zlodějských dobrodružství a to ne s vidinou bohatství, ale jen z vůle přežít a nepojídat při tom kdejakou havěť. Nic ale netrvá věčně, ani první velká láska. A tuším, že už teď jsem vám z příběhu vyzradil až moc.

Oproti pekelnému a temnému Requiem je zdejší svět barevnější a vlastně i o dost méně zvrácený. Nechybí tady samozřejmě velká porce odhalených ženských křivek, ale ani spousta akčních scén plných cákanců krve. To všechno vynikne v krásné kresbě Oliviera Ledroita tak, že komiksu místy odpustíte i trochu rozmáchlý a ne až tak přehledný způsob vyprávění, plný nejrůznějších odboček. Teď ani nemám na mysli část knihy, která se čte "na výšku", ale spíše poměrně rozvleklé úvody kapitol. Stejně jako spoustu zvratů představujících ty nejklasičtější příběhová klišé. Ale pal to čert, z celku jsem totiž doslova unešený. Není divu, knihu jsem bez přehánění hltal, od první stránky až po velkolepý, uspokojivý a skoro až pohádkový závěr. Každá stránka a každý jednotlivý panel pak představují doslova umělecké dílo.

Víly nemůžete zabít, ale jen zničit a díky tomu tady máme epickou fantasy ságu zabalenou jednou krásném velkoformátovém komiksu. Pokud byste si chtěli letos pořídit jen jeden komiks, tak bych vám s klidným svědomím doporučil Wiku. Tedy pokud se rádi necháváte unášet do neprobádaných a nepředvídatelných fantasy světů. Já osobně se už moc těším, až si ji s delším odstupem přečtu znovu. Často to v recenzích nedělám, protože v dnešní době je kvalita u nás vydávaných knih opravdu vysoká, ale musím pochválit i nakladatelství Crew za skvělý výběr a příkladnou péči o takto vycizelované dílo. Zároveň doufám, že si těch komiksů budete moct pořídit více, protože se aktuálně na českém trhu rozhodně nekoná žádná okurková sezóna, ale o tom zas příště.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku