ZPRÁVA PRO ADOLFA 1
Já vím, polovina našich čtenářů si teď říká: "Jaký Adolf?" a ta druhá půlka už určitě ví, že jsme se loni díky nakladatelství Crew dočkali české verze japonské klasiky Adorufu ni Tsugu. A dnes se vám pokusím sepsat své dojmy z první knihy. Tedy, "pokusím"... jak říká můj kamarád Filip, který má Wolverinovské tetování, které vypadá jako pletivo: "Nepokoušej se, prostě to udělej!".
Pevná vazba, ideální formát, jeden a půl kilo a 650 stran. Pokud si, tak jako já berete komiksy na hory, abyste si mohli dopřát čtení ve vlaku a v přírodě, tak počítejte s tím, že se vám "Adolf" pěkně pronese. Navíc, Manga v pevných deskách? S tím jsem se ještě nesetkal a docela by mě zajímalo, jestli to u lokalizovaných komiksů není ojedinělý jev. V každém případě zpracování je na perfektní úrovni, proto opět použiji ten klišoidní příměr "ozdoba knihovničky".
Další věc, které vydavatelství Crew věnovalo velkou péči, je překlad. Od začátku vás kniha bude obohacovat o nové znalosti nejen z japonské kultury, a to díky velkému množství poznámek překladatelky. Samotný příběh pak začíná na hřbitově, ze kterého se ale rychle přesuneme do minulosti, konkrétně do roku 1936 na berlínskou Olympiádu, kde se dostal i japonský novinář Sóhei Tóge. Japonci si odnesli šest zlatých medailí, ale Sóheie nečekají oslavy, místo toho se v tomhle temném období lidských dějin musí pustit do ještě temnějšího pátrání. Pátrání po vrazích svého bratra.
Díky dobovému zasazení rozmáchlého příběhu můžeme na pozadí sledovat historické události, které pomohly k vzestupu nacismu v Německu a vyústily až v druhou světovou válku. Teď trochu odbočím od děje, protože další důležitý element tohohle epického komiksu je kresba. Nejsem žádný velký fanda Mangy, ale detailní minimalismus (pěkný oxymoron) jednotlivých panelů mě doslova okouzlil. Osamuo Tezukovi (doufám, že se to takto skloňuje) se perfektně podařilo vyobrazit snad veškeré lidské emoce, perfektně navodit atmosféru doby a to jak v sousedním Německu, tak dalekém Japonsku.
Hranice mezi spoilerem a nastíněním příběhu je tenká a tak doufám, že vás svým povídáním o druhé dějové lince nepřipravím o žádný důležitý zvrat. Další Adolfové, se kterými se seznámíte jsou dva japonští školáci. Dobří přátelé, každý z opačného spektra tehdejší japonské společnosti. Oba ale mají jedno společné a to je velký vliv rodičů na jejich vzájemný vztah. V rámci znalostí dějin je nasnadě, abych byl nakloněn židovskému klukovi, jehož rodina musí snášet nepříjemný tlak společnosti prorostlé nacistickou ideologií, ale každá mince má dvě strany. I když v tomto případě je jedna z těch stran prolezlá zvrácenou a zbytečnou nenávistí.
Největší část knihy je věnována novináři Sóheiovi. Jeho touha po pomstě za bratrovu smrt, odhodlání, se kterým se do všeho vrhá po hlavě. Perfektní způsob vyprávění a neustálé budování napětí mi nedovolilo komiks zavřít, a tak jsem asi trhnul osobní rekord v počtu přečtených stránek za večer. :) Oba příběhy se postupně chytře a nenásilně propletou a konec knihy je zase věnovaný malému Adolfovi, který musel v Japonsku nechat svého židovského kamaráda a začít v nacistickém Německu chodit do školy pro Hitlerovskou mládež. Výchova v důstojníka SS a učení o nenávisti k židům je v rozporu s jeho osobními zkušenostmi, což vyeskaluje až v znepokojující konec první knihy. Já jsem nadšený a nějakou dobu mám o čem přemýšlet. Snad na všechny moje otázky odpoví stejně obsáhlá druhá kniha.
Je čas na nějaký verdikt. Znáte ten pocit když vylezete z kina, hned máte chuť vzít telefon a zavolat všem známým, jaký úžasný film nesmí propásnout? Tak přesně tohle teď vůbec necítím. Zpráva pro Adolfa je pro mě velice "důvěrný" zážitek. Vedle Mause je to nejlepší komiks s tematikou nacismu a druhé světové války, který jsem četl. Jsem moc rád, že dal český vydavatel překladu takovou péči a já si mohl tenhle klenot světového komiksu naplno vychutnat.
Petr
Odebírat nás můžete na našem Facebooku, kde je vás už přes 400. Slabší je to ale s naším Instagramem :)