To si takhle v klidu jíte gulášek a popíjíte pivko ve své oblíbené knajpě, když v tom z kuchyně vyběhnou s křikem kuchařky a za nimi vysmátá krysí kolonie. První otázka, z čeho je sakra ten guláš? A neměli bychom tady pozvat hygienu? Jednoznačně by to vyřešil nějaký zkušený deratizátor…

Wolverine, to je postava, která se docela často a ráda vymyká, přiznejme si to, docela sterilnímu Marvel universu. Když ale vidím pohromadě jména Mark Millar a John Romita Jr., získává Nakladatelství Crew mou plnou pozornost. A konec konců i trpělivost, protože v případě Wolverine: Nepřítel státu jsme si museli počkat na opravené vydání.

Další Comic-Con Junior, což znamená, že jsme zase všichni o rok starší. Dětem, kterým bylo během prvního ročníku deset, je dnes třináct a už možná mají trochu jiné zájmy. Však počkejte, až jim bude přes dvacet, zase s vámi rády pojedou. Já sebou letos z dost podobného důvodu neberu synovce, ale mého redakčního kolegu Filipa.

"Pánové, já bych doporučoval tu šunkovou rolku jako předkrm, dále potom želví polévku." "Želvy nežeru." My želvy ale žereme už od mala, alespoň ty s páskou přes oči.

Edice modrá Crew a pirátská tématika, to je něco, co už jsme tady dříve měli a skvěle se to osvědčilo. Teď samozřejmě myslím Dlouhého Johna Silvera, který u nás vyšel už před dlouhými sedmi lety a dočkal se skvělých ohlasů. Jeho scénárista a ilustrátor Mathieu Lauffray pak stojí i za Ravenem, na kterého se podíváme v dnešním článku.

Bylo to někdy ve čtvrté třídě na základní škole, učitelka dějepisu nás na první stranu sešitu nechala napsat heslo: "Dějiny jsou učitelkou života." Myslel jsem si tehdy, že si chce jen ulehčit práci, ale dneska tomu rozumím víc než kdy dříve. Abychom věděli, komu jsme aktuálně dali svůj hlas ve volbách, je dobré znát historii, a to nejen v kontextu...

Varování! Následující obsah není určen dětem a mladistvým. Pokud vám je tedy méně než 18 let, přejeme i tak příjemné pokoukáníčko. I když nejexplicitnější obrázky jsem zde nakonec nedal, škoda.

Nějaký skutečný tvůrce míru by se teď ve světě hodil, a to prakticky ve skoro celém. Metody našeho komiksového Peacemaker bývají nevybíravé, což by mohlo na několika frontách fungovat. My ho ale máme bohužel, nebo bohudík, jen v oblíbené fiktivní podobě.

Pařížskou metropoli jsem měl i já to štěstí navštívit. Krása tam bohužel vždy nestřídá nádheru, ale občas i její opak, ale když se člověk zaměří jen na to pěkné, jako architekturu, historii a víno, tak si to řádně užije. Jak to tam ale mohlo vypadat před více než sto lety?