Hvězdná CREW mezi nás vlítla jak fujavice a zatím to není vůbec špatné. Jak si tahle edice vede dále? Dosti drsně, ale o tom možná až o pár řádků níže.

Oh shit, here we go again! Comic-Con, we are cumming! Teda coming! Průměrný dřevorubec by už ani na prstech svých rukou nenapočítal, o který ročník se jedná. Mně a Petrovi zatím prsty z toho psaní recenzí neupadly, a tak máme dohromady ještě nějakou rezervu. Šťastná sedmička, tak by se dal pojmout letošní pražský Comic-Con. Ještě před začátkem to...

Fantastický náhled do alternativní historie 19. století? Ano, prosím! Ne, že by ta pravá historie nebyla ono, ale trochu toho přiklášlení nikdy není na škodu, hlavně ne v komiksu.

Filmové studio Ghibli spolu s režisérem Hajao Miazakim získalo za léta svého působení doslova kultovní status. O jejich historii jste si mohli přečíst například v Ghibliotéce, o které jsme psali pár roků nazpět a tahle kniha by podle mě mimochodem neměla uniknout vaší pozornosti. Dnes se ale podíváme skoro na samotný začátek Miazakiho výtvarné...

1998, rok který si dobře pamatují tuzemští fanoušci hokeje, protože jsme tenkrát uspěli na olympijském turnaji v Naganu. Ale nechme teď hokej hokejem, mě by spíš zajímalo, jestli třicet let staré komiksy můžu považovat za retro. U knihy z osmdesátých let bych si byl přeci jen o něco jistější.

Vystoupit ze své komfortní zóny není pro každého. Někdo se tomu vyhýbá jako revizoři Přívozu, ale někdy bohužel není zbytí. Když se vám ale ztratí kamarád, jste schopni riskovat a dokonce třeba i vylézt z domu.

Nedávno jsme tady měli recenzi jedné Disneyovky. Byla o dost modernější než Syn slunce a nebyl jsme z ní úplně odvázaný, i když se rozhodně považuji za fanouška myšáka i kačerů. Dnes se ale podíváme dále do minulosti.

Už je to tady! Už je to tady! Rok se zase s rokem sešel, navíc uběhly nějaké dva měsíce a nachýlil se čas si tu loňskou komiksovou sezónu zrekapitulovat. Šestka je v tomto případě velmi příznačná, protože je to už pošesté, co tyto odznáčky s žehličkou, jejímž autorem je Petr Kopl, rozdáváme. Já se vždycky těším na naši...

Každý má s někým nebo s něčím nějaké pouto. Ideálně, když je to nějaké pěkné pouto, které vám ostatní závidí. Zde, jak již název napovídá, nebude co k závidění.